Bonitace

Než jsem se mohla plně soustředit na Tinu a štěňátka, tak jsem ještě chtěla zvládnout bonitaci s Aurou. Ano, je ještě mladé, trhlé štěně, ale taky s ní neplánuju štěňátka ještě minimálně rok. Hezky si počkám až dospěje, dozraje a podle toho se budu řídit. :) 

Každopádně to nemění nic na tom, že to pro nás byla "hurá akce". Po klubové výstavě, jsme dojeli domů okolo 11 večer, s tím, že jsem si stále nebyla jistá, jestli chci jít bonitovat teď. Opravdu jsem totiž neměla čas Auris připravit, ale jediné z čeho jsem měla strach, byla střelba. Na hlasité, výrazné zvuky nereaguje, ale střelba je střelba. Nakonec se v noci přihlásilo a teď čekat dva týdny, než to pojedeme zkusit. 

Jela jsem s Auri sama, jelikož jakmile by jel někdo další koho dobře zná, hlídala by ho, protože chce mít svoji smečku pod dohledem. Na místě jsem Auru dala do kennelky, přijela se na nás podívat i majitelka tatínka Aury, což bylo pro mě překvapení. Aura šla na řadu hned první z druhé poloviny, stejně jako tehda Tina. Byla jsem ráda, aspoň nemusí stresovat dlouho. Auris se chtěla kamarádit se všemi, jen jsme vlezly do kruhu, ona je zkrátka adháďátko. Povahový test holčička zvládla skvěle. Na střelbu se otočila jen na první výstřel, odkud to jde a dobrý. Hru jsme teda musely zvládnout na dvakrát, jelikož mimo kruh začaly po sobě štěkat feny, což Auře vzalo pozornost, ale podruhé už nebyl nejmenší problém. Ruchy nebyly problém, deštník taky ne. Měření se ji teda moc nelíbilo, a to jsme doma s kovovými tyčkami měřily a bez problémů. Hold cizí prostředí a lidé dělají své. Na ocas je citlivka, to já vím. Tina je to samé. :D 

Bonitace tedy splněna, počasí vyšlo, cesta byla bez problémů a mám doma nyní už dvě chovné feny. ♥