Léto 2020
Léto jsme letos měly docela klidné, z každého měsíce sepíšu vždy krátký příspěvek, co jsme podnikaly.
Celkově kolem a kolem
Letošní léto je pro všechny jiné. My jsme léto strávily zatím nácvikem bonitace, kterou máme úspěšně již za sebou (jupí ! ) a výlety po Beskydech. Máme za sebou Radhošť, Pustevny, Lysou horu, Velký Javorník, Chatu mír, Kamenárku, Díly, Soláň a samozřejmě prochozené naše okolí. Ještě plánujeme další výlety, ale vše musíme skloubit s mou brigádou, což není vždy úplně jednoduché.
Rozhodně se podíváme ještě na Lysou horu a Velký Javorník, jelikož všude je spousta tras, kterými můžeme jít. Máme v plánu i výlety s psími kamarády.
Taky jsem odhodlaná pomoct Tině se strachem z vody a už udělala pokrok, když dobrovolně do vody šla a měla ponořené celé nohy! Já musela teda taky do vody, ale to jinak asi nepůjde.
Název chovatelské stanice mám již vymyšlený, sepsaný a v nejbližší době budeme odesílat na ČMKU. Pak už jen čekat jestli nám název schválí.
Srpen
Hned první den v měsíci se konala bonitace. Já měla nervy na pochodu, i když jsem si to odmítala přiznat. Jela se mnou kamarádka, na kterou Tina nebyla tolik zvyklá, aby ji hledala, zatím co by měla v kruhu věnovat pozornost jenom mě. Začala se vztekat hned na podložce u měření, což mě ani ve zlém snu nenapadlo a ještě tam chytla paní u hlavy mouchu, tak jsem musela vysvětlovat, že opravdu to není na ní, ale na hmyz. Všechno se ale povedlo, povahový test splněn a já byla nejšťastnější osoba v tu chvíli. Na exteriéru jsem byla daleko více v klidu. Paní rozhodčí Svobodová byla velmi příjemná a Tina se ji opravdu moc líbila. Ke konci hodnocení nám řekla, ať si teda dáme aspoň jedno kolečko v běhu, ať to nemáme úplně zadarmo. Po běhu jsme dostaly další pochvalu, že Tina je nádherná, vyrovnaná fenečka a mohly jsme jít oslavovat.
Co se výletů týče, tak jsme toho stihly dost. Byly jsme asi 7x na Lysé hoře, zvládly Chatu Mír, Soláň, Velký Javorník, Pustevny, Radhošť, pramen Jičínky, Kamenárku, Díly, výlety s kamarádkou Molly a prozkoumaly ještě více okolí než dříve. Jsem moc ráda ze tento čas a vzpomínky, zvlášť když mi opět začala škola a já jsem doma pouze na víkendy. Ale mohu s klidným srdcem říct, že vím, že je o Tinu doma skvěle postaráno.
Červenec
Červenec byl ve znamení přípravy na bonitaci. Jela jsem na návštěvu ke své dobré kamarádce na pomoc s přípravou a rady, co a jak udělat nebo cvičit jinak. Ještě jednou ji tímto moc děkuji! Prošla s námi bonitaci, našly jsme na čem je potřeba zapracovat a pak už jsme si jen daly vínko, psiska nechaly užít si vzájemnou společnost a později jeli domů. Co jsme trochu čekali, Tina byla příliš ostražitá, co se týkalo střelby. Pořídili jsme domů tedy startovací pistoli a trénink mohl začít. Denně jsme na procházkách stříleli a Tininy reakce se měnily s každým výstřelem. Další problém byl, že od hárání si přestala hrát. Později jsme si všímali dalších změn v jejím chování a nakonec jsme tedy zažívali Tininu první falešnou březost a falešné hnízdění, kdy chodila s jednou pískací hračkou, kňourala, hlídala si ji a "připravovala hvízdo". Tohle byla velká komplikace před bonitací, co si budeme povídat. Tréninky pokračovaly, Tina když už si začala hrát, tak vydržela opravdu chvilinku a zase odešla naprosto bez nálady. Začala jsem ji brát na výlety. Jezdily jsme samy, ať se s ní co nejvíce připoutám a objezdily jsme toho dost. O výletech ale napíšu v srpnu.
Červen
Za tento měsíc se toho moc nestalo. Tina začala na konci května hárat, takže zůstávala na zahradě, kde jsem si s ní hrála a na procházky chodila opravdu minimálně. Už ty místní psy známe a není nic otravnějšího, než je vyhánět se smetákem od plotu a kontrolovat plot, kudy by se mohli dostat na zahradu. Největší akcí za červen byla asi Klubová výstava v Horka nad Moravou na konci měsíce. Tam jsem se těšila, jela jsem tam poprvé, rodiče s Tinou byli už minulý podzim. A musím říct, že místo předčilo mé očekávání. Bylo tam krásně! Vyšlo nám počasí, což znamenalo mnoho komárů! Ale poloha místa, okolí i hospoda byla radost trávit čas tady. Tina si navíc vyběhala top 4, za což jsem v konkurenci přes 20 fen byla moc šťastná. I přes kulhání těsně před nástupem do kruhu. Ten pocit, když jdete psovi už protáhnout nohy a zjistíte že kulhá? Nepomůže Vám to s nervozitou. Takže jsme běhaly po trávě, hlíně, kolbišti, dokonce jsem ji donutila namočit si tlapky do vody, za což jsem si od ní vysloužila nemilé pohledy. Nakonec ale přeci jen vše dobře dopadlo, takže si nemůžu stěžovat!
